Svatojakubsko-Anenská v Mnichově Hradišti … a „Veselá pouť“ ve Veselé
Že máme v Mnichově Hradišti poutě dvě, si pomalu většina z nás začíná zvykat. Pouť, taková, jak ji mladší z nás spíše znají, je pro nás obvykle shlukem stánků a atrakcí. Ale i tyto poutě se vyvinuly z poutí církevních, prodejní stánky (zprvu se svatými obrázky, růženci, občerstvením pro poutníky) a později i různé atrakce k obveselení doputovavších se nabalovaly na akci, týkající se vzpomínky na výročí či na konkrétního svatého. Pouť je totiž od slovesa „putovat“, šlo vždy o putování, návštěvu poutního místa či kostela, právě zde u nás, na mnichovohradišťsku, je to tedy putování za svatou Annou, patronkou a ochranitelkou zdejšího kraje.
Za město i další pořadatele bychom si přáli, aby tradice zdejších poutí pokračovala a byl z toho takový jakýsi „pouťový týden“, který zahájí o neděli před sv.Annou církevní slavnost se slavnostní mší, procesím a poutí od svatého Jakuba ke svaté Anně, doprovázená zámeckou valdštejnskou zahradní slavností a týden skončí neděli po svaté Anně poutí světskou, s houpačkami, kolotoči, autodromy, střelnicemi a stánky s občerstvením a vlastně se vším možným, jak už to ke „světským“ (bez jakékoliv urážky) patří.
Vzpomeňme teď, spolu s prohlídkou snímků ve fotogalerii, jak to probíhalo letos v červenci, kdy jsme se při slavnosti Svatojakubsko-Anenské poutě dočkali nové krásné sochy zdejší patronky sv.Anny.
Sobotu před poutí – jako už obvykle – doprovázelo již probíhající zahradní slavnost k poctě Albrechta z Valdštejna trošku uplakané počasí, které ale, jak jsme doufali, se na neděli umoudřilo. Možná za tím stojí i modlitby pana faráře a dalších věřících, neboť kostel sv. Jakuba většího se letos dočkal kompletní výmalby a tak byl i v čase slavné poutě uvnitř zastavěn lešením a nedělní poutní mši jsme očekávali pod širým nebem.
Neděle 22.července nám vykoukla do vcelku jasného, byť chladnějšího rána, věřící i kostýmovaní účinkující a muzikanti se začali scházet na faře a později u kostela sv.Jakuba, kde od 9 hodin začala slavná mše. Improvizované pódium s oltářem bylo za kostelem, směrem severním, tam čekaly i lavice a židle pro účastníky mše. Mši letos celebroval vzácný host, litoměřický biskup Mons. Jan Baxant. Po desáté hodině již příchozí svými paprsky vítalo sluníčko a procesí mohlo vyrazit. Vpředu korouhve, kříž, valdštejnští vojáci a ministranti, fanfárníky následovali kněží v čele s biskupem Mons. Janem Baxantem a zdejším farářem P. Pavlem Machem, poté šla kostýmovaná šlechta, hudební soubor Rittornello, za ním krojovaná skupinka baráčníků a všichni ostatní. Za zpěvu procesních písní se došlo k zastavení u sousoší svatého Jana Nepomuckého pod zámkem, pak se pokračovalo do areálu zámku, k zastavení u sochy Václava Budovce z Budova, kolem zámku a přes sala terrenu ke zdi bývalého kláštera s výklenkem s Mariánskou soškou.
Ze zámeckých zahrad již znovu seřazené procesí dorazilo na prostranství před kostelem sv.Tří Králů a kaplí sv.Anny, kde již dav lidí čekal na odhalení sochy zdejší patronky. Kolem sochy sv.Anny se seřadili církevní představitelé, šlechta, kostýmovaní, krojovaní, Valdštejnova garda vše měla pod kontrolou a mohlo se začít. U sochy všechny uvítal představitel regenta mnichovohradišťského panství z roku 1714, tedy roku, kdy zde byl vysvěcen originál této sochy, vytvořený známým kosmonoským sochařem Martinem Jelínkem a věnovaný přítomnými donátory (Frant. Josef z Valdštejna a jeho žena Marie Markéta roz.Černínová z Chudenic) jako „výraz díků za přímluvy sv.Anny k odvrácení morové rány od našeho kraje v letech 1712 a 1713“. Jelikož originální socha již za 300 let své existence zde byla značně poškozena působením povětrnostních vlivů, došlo díky dotaci z odboru kultury Středočeského kraje k vytvoření pískovcové repliky sochy sv.Anny (sochař Vojtěch Adamec), u jejíhož odhalení (provedl kastelán zámku p. Radovan Chmel) se coby řečníci vystřídali: ředitel NPÚ ing.arch. Vojtěch Láska, který pronesl poděkování Stč.kraji za dotaci z fondu kultury a památek; starosta města p. Arnošt Vajzr, který za město Mnichovo Hradiště poděkoval za reinstalaci sochy patronky města a senátor PhDr. Jaromír Jermář, který coby povoláním historik, připomenul historii tradičního poutního místa na tzv. Ostrově sv.Anny a pověděl nám více o světici samotné. Pár civilních slov před samotným posvěcením sochy přidal i Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický – ocenil zejména to, že přece jen se někde nové sochy stavějí a na tradice se nezapomíná a také s povděkem kvitoval historický výklad PhDr. Jermáře. Po požehnání soše sv.Anny se průvod odebral do kaple sv.Anny, kde ještě proběhlo krátké požehnání poutníkům, pouti samotné i následujícím světským radovánkám a vzhůru k jarmarku.
Jarmark samotný ode dveří kaple sv.Anny oficiálně zahájila Jeho vysoce hraběcí excelence František Josef z Valdštejna: „na upřímnou žádost pana regenta, ponížené supliky rychtářů obcí našeho panství i přímluvy naší zbožné manželky Marie Markéty, svoluji ke konání jarmarku v tento památný den…“ Následovaly tance šlechty i lidu prostého, ve vystoupeních se střídaly soubory Tempus fugit Praha, Salome Chotouchov a Marianne Libčice n.Vlt., hudební doprovod zajišťovala Muzika Barok bez paruk, soubor Rittornello a Frenitus Aetheris Praha; soubor Páni z Kolína (s dámskou sekcí) předváděli v zahradě vojenské ležení s ukázkami cvičení gardy, výstavkou zbraní a hudbou markytánek; u velkého stanu šlechty v zahradě se zase mohli diváci podívat na zábavu a tance z doby baroka.
V řadě stánků bylo k vidění i koupi leccos pěkného i dobrého, předváděla se tradiční řemesla, prodávala se keramika, medovina, perníčky, u stánku baráčníků nescházely – jako obvykle – ani pouťové koláče, které si na památku odnesl i litoměřický biskup Mons. Jan Baxant, jenž z jarmarku odejel kočárem zpět na faru. Vlastní „expozici“ tu měla i Jednota bratrská, předváděli opakovaně nádherný obrovský model zámku, který vyráběl jejich dětský klub a také mohli malí návštěvníci nově vstoupit do kouzelné knihy.
Po poledni byla u kaple sv.Anny připravena loutková pohádka pro děti v provedení Divadla z půdy Františka Pešána; odpoledne pak v režii místního O.s. Tradice Pojizeří – Obec baráčníků pak patřilo z větší části regionálnímu folklóru. Pěvecký sbor Tetičky Krákorky se představil s pásmem lidových písní, připomenul některé aktuální pranostiky (Svatá Anna chladna zrána …apod.) a představil kroje, ve kterých vystupuje. Soubor Horačky z Českého Dubu vystoupili s folklórním pásmem z Podještědí, mnichovohradišťští baráčníci pak uvedli pásmo o kramářských písních a předvedli scénicky (jako divadelní vystoupení) jednu z nich; závěr patřil společnému pěveckému vystoupení ve folklórním duchu, kde se přidali i mnozí diváci.
Závěr odpoledne patřil holdu jejich hraběcím excellencím Františku Josefu z Valdštejna a jeho choti Marii Markétě, s dožínkovou kyticí a velkým koláčem, ozdobeným mnichovohradišťským znakem, jim kočárem přijeli a za kočárem přišel do zahrad zámku poděkovat všechen krojovaný lid. Pak už jen pár závěrečných slov správcové zámku paní Soni Švábové a odchod všech účinkujících k zámku na společné fotografování. Počasí bylo celé odpoledne nádherné a všem bylo líto, že děj dále nepokračuje…
Tak zase za rok na shledanou, svatá Anno. A opatruj nás!
Závěrem se určitě sluší připomenout organizátory, jsou jimi: NPÚ, Státní zámek Mnichovo Hradiště, Město Mnichovo Hradiště, Římsko-katolická farnost – děkanství Mnichovo Hradiště, O.s. Baroccoco a O.s.Tradice Pojizeří – Obec baráčníků Mnichovo Hradiště. Mediálním partnerem akce je Český rozhlas Region. Také nezapomeňme na sponzory – letos nám zde na kulturu přispěl podnik KOMATSU (STAVMEK s.r.o.) Mnichovo Hradiště, družstvo COOP zase přispívá surovinami na výrobu pouťových koláčků.
P.S.: … a když už jsme u těch poutí, s kterými se nám letos téměř roztrhl pytel (m.j.: 19.5.2012 pouť sv.Jana Nepomuckého v Hoškovicích, 18.-19.8.2012 pouť sv.Vavřince ve Březině), tak za výraznější připomenutí rozhodně stojí ještě „VESELÁ POUŤ“, která se odehrála o víkendu 22.-23.6.2012 v místní části Veselá v režii Osadního výboru, Veselá vesnice o.s., také díky ochotě rodiny Sedlákových (o.s. Spokojený domov) a práci spousty (nejen místních) dobrovolníků. Šlo v podstatě o obnovení tradice veselských poutí po zhruba čtyřiceti letech. Kaplička na návsi je zde zasvěcena svatým Petru a Pavlovi, proto tedy v tento červnový čas (sv.Petra a Pavla je 30.6.). Veselští sice trochu v čase před poutí ´bojovali´ s firmou, budující zde kanalizaci, přesto ale bylo vše těsně před dnem „D“ připraveno.
Náves obsadili „světští“, nechyběla tradiční střelnice, kolotoč či houpačky, připraveny byly stany s posezením, improvizované pódium bylo na korbě kamionu. Hudbu obstarali: Mackie Messer Klezmer Band (židovská muzika z Českého ráje), Marta a Rasputin Band, Helemese, The vintage band (klasický Rock´n ´Roll let padesátých a šedesátých v ostrém podání dnes již legendární liberecké pětice opravdu zaujal publikum), 9431, New Dixie Liberec, country trio Bráchové, nová rocková formace bývalého bubeníka Sevenu Jardy Hořeního „Layla“, nechyběli ani domácí - Oldřich Česák a lidové písně hrané na akordeon a závěr sobotního večera patřil skupině Camac, tedy pop-rocku v podání bratrů Omastových. Skvělé a zábavné bylo Panoptikum Maxe Fishe (jarmareční spontánní a improvizované kabaretové panoptikum doplněné o cizokrajná zvířata, které oživilo veselskou náves), Obec Baráčníků Mnichovo Hradiště představila s písničkami oblékání do pojizerského kroje, aneb: „co se nosilo před 100 lety? Jaký kroje a co třeba i pod krojem; pro malé zde nechybělo třeba loutkové divadlo. Název „Dont worry, be happy“ skrýval žonglovací dílnu, malování na obličej, modelování z balónků, origami, nácvik točení s ohněm v podání česko-estonsko-polsko-portugalsko-galícké skupiny. Současně skupina předvedla večerní ohňovou show. Polští partneři z Ekomuzeum Dobków předvedli keramickou dílnu a ukázky včelařského řemesla; kovářství Skrbek zase klasickou výheň, kovadlinu a odlévání cínových vojáčků, které si děti mohli i sami pomalovat. V kapličce byla malá výstava historických plakátů a fotografií bývalého veselského ochotnického divadelního spolku Klicpera s komentářem Jarky Najmana, vytištěna byl i dobová pohlednice a vyraženy pamětní mince. Kromě požitků duševních či kulturních nechyběly ani požitky materiální: hasiči točili pivo jak o život, vařilo a udilo se, peklo se, opékalo se, jedlo a pilo, bylo tu milo J a napečené koláče zmizely během chvilky…
Z celé „Veselé poutě“ jsem měla (..a jistě nejen já) super zážitek, opravdu to připomínalo život prvorepublikových poutí, všude se něco dělo, vřelo, veselilo se, milá atmosféra a ochotní lidé, prostě skvělé!
Hlavní pořadatel – pan Ondřej Lochman – si na další roky dopředu naložil pořádný náklad a můžeme mu jenom přát, aby vydržel, aby se Veselá pouť i nadále veselila, aby našel vždy pomocné ruce k práci a samozřejmě i potřebné finační prostředky. Veselá vesnice o.s. za letošní pouť děkuje zejména grantovým nadacím „Visegrad fund“ a „Mládež v Akci“, firmám Lipraco, Kofola, Svijany a Škoda Auto a Městu Mnichovo Hradiště.
Martina Bachová (s použitím textů Veselá vesnice o.s.)
