Je smutné, že je válečný konflikt na Ukrajině stále ještě všudypřítomný. Možná si mezi těmi desítkami tváří, jež potkáváte v Mnichově Hradišti, ani nevšimnete těch, které sem doputovaly na začátku jara 2022, mnohdy po několika dnech cesty a s obrovskými otazníky v očích, jež zračily strach o jejich rodinu na Ukrajině, obavy ze ztráty domova a nejistotu z života v cizí zemi, jejíž jazyk jim byl neznámý.

Město Mnichovo Hradiště, ale i spousty dalších dobrovolníků se zapojili do nezištné pomoci matkám s dětmi, které se ze dne na den staly novými obyvateli našeho města. Od zajištění ubytování, oblečení a dalších věcí každodenní potřeby či pomoci s úřady se pomalu dostala na přetřes i jazyková bariéra, na níž bylo nutné zapracovat. Já osobně jsem měla tu čest být hned od počátků součástí této jazykové pomoci – nejprve v adaptačních kurzech pro ukrajinské děti, posléze v létě 2022 coby lektorka intenzivního dvoutýdenního kurzu českého jazyka, poté jako lektorka kurzu celoročního ve školním roce 2022/2023. Vzhledem k přetrvávajícímu zájmu ukrajinských uprchlíků, kteří zůstali pracovně v Mnichově Hradišti, vyčlenilo město finanční prostředky na alespoň občasná setkávání nad českým jazykem, jež v uplynulém školním roce 2023/2024 probíhala jednou měsíčně ve Volnočasovém centru MH v podobě konverzačního klubu.

S mnohými ze svých ukrajinských studentů mě již pojí přátelství, mám radost z jejich začleňování se do české společnosti, z toho, jak se poprali s mnohdy pro ně zcela novými pracovními výzvami, jež před ně osud postavil. Největší radost mi však dělá to, že jsem jim mohla být průvodkyní při objevování krás, ale i nástrah českého jazyka. Jejich motivace naučit se češtinu byla a je obrovská, jsou jí obklopeni každý den na ulici, v obchodech, na úřadech, při komunikaci v práci či s učiteli a učitelkami jejich dětí. Je obdivuhodné, jak se někteří dovedli vyšplhat z nulové znalosti češtiny až k té současné, kdy jsou schopni běžně komunikovat ve všech situacích, jež jim život v cizí zemi přináší.

Všichni mí studenti opakovaně uváděli, jak jsou šťastní, že jsou se svými nejbližšími v bezpečí, vyjadřovali vděčnost nejen Mnichovu Hradišti, ale celé České republice za to, jak skvěle je přijala a že jim podala v počátcích pomocnou ruku. Oceňují místní obyvatele za jejich laskavost a vstřícnost, líbí se jim česká příroda i historické památky, zamilovali si mnohá typická česká jídla, jako jsou knedlíky, svíčková nebo bramborová polévka. A na žebříčku obliby stojí velmi vysoko i skvělé české pivo.

Přeji všem „sedmi statečným“ (tolik bylo v tomto školním roce studentů v konverzačním kurzu podporovaném městem), aby měli možnost vrátit se do svých domovů a k životům, jež byli nuceni před více než dvěma lety opustit.

Autor: Markéta Tomášová